Náš nový pes Jack z útulku, se kterým navštěvujeme cvičák, chodíme dogtrekingy atd.

Dahon Mu Uno - moje nová singlespeed skládačka :-) na které teď píšu mojí novou cyklistickou éru.

tlustá čára

Tahle tlustá čára je tvořená zjizvenou dlaní, která na mtb po chvilce pěkně (nepěkně) bolí, vyprchávající potřebou být součástí arogantního davu mtbikerů, kteří se řítí pěšinami mezi chodci stejně jako městem mezi bruslaři, jakoby byli jediní na světě. Tlustou čáru tvoří mega-únava z přestěhování ze starého bytu, který bylo potřeba vyklidit do posledního prkýnka, mezi tím budovat zázemí v novém bytě, přitom se věnovat zaměstnání, kde se naskytla živoní šance na úspěch (a povedlo se) a potřeba utrácet za to všechno horentní sumy, na které bylo potřeba ještě někdy někde přivydělat... Tlustá čára je složená ze stop našeho nového psa, kterého jsem přivez z útulku a okamžitě se stal zrcadlem mé duše. Na cyklistiku jsem nijak nezanevřel, jen její závodní tempo mi frnklo mimo můj zájem. Koupil jsem si proto skládačku do města a km nechť přibývají pomaleji s o to větší radostí. Podobnou změnu znamenala výměna kajaku za mtb a tak se už pomalu těším, kam mě osud zavede od této tlusté čáry.

Spreewald na kole i na lodi

Těžko konkurovat martininýmu vyprávění, takže za mě ve zkratce jen: bylo to super! více v článcích zde na kolo.cz

Abb CUP 2010

...s odstupem téměř rok, takže jen krátce: Na ABB CUP 2010 jsem se přihlásil jako první, dostal jsem tedy startovní číslo 1! Protože jsem byl krátce po nemoci, nejelo mi to ani zdaleka tak jako na předchozím ročníku, plazil jsem se někde vzadu a lidi fandili: "jedničko jeeeedůůůů" :-) Po návratu domu jsem si zase lehl s horečkou a zánětem dutin - jak se ostatně dalo očekávat :-)

Malevil Cup 2010

...s odstupem téměř rok, takže jen ve zkratce: po utrpení na ABB Cupu jsem startoval jen s bázní a třesením, ale nakonec jsem dosáhl svého historického výsledku (255 (z 537). 113./M30B /04:46:46.2 ). Po závodě klasický šlofíček. Ema vyšplhala na sloup v místním lanovém centru a spustila se nad celým Malevilem na kladce!

Mám poraněnou ruku, něco s šlachami v dlani a dost to na biku bolí, je toho na mě dost, letos se stěhujeme a musím se přiznat, že amatérské mtb závodění pro mě pomalu ztrácí kouzlo.

Bike camp s Honzou Kopkou

Za trest jsem dostal od Martiny k Vánocům Bike camp s Honzou Kopkou. Byla to dřina, pot a omrzliny :-)

parta byla výborná, samý natrénovaní borci a borkyně :-) v čele Honzou Kopkou, který jednou nohou šlapal, druhou mě dokopával na kopec a mezi tím telefonovala vyprávěl příběhy :-)

Vzhledem k tomu, že za úspěch roku považuju přestěhování se a od malevilu jsem na biku pořádně neseděl se dalo to utrpení očekávat, ale na tohle se nejde připravit.

Mohu jen doporučit!

SimpleRide Camp 2

Tak pozor! Přesto, že mám poraněnou ruku, jedu na další super bezva bomba kemp. S Honzou Cabicarem jsme dorazili do kempu a debatujeme ve stanu do pozdního rána, pak pivo ke snídani, před smrští redbulů na trati. Díky pečlivému vedení a neutuchajícímu dodávání odvahy jsem si párkrát vyzkoušel svůj první wall-ride a i kdyby nic dalšího, tak tohle byla super věc, pro kterou to všechno stálo za to!

Na závěr jsem si ještě břinknul hlavou o strom, když jsem nevytočil zatáčku a to mi bohatě pro letošek stačilo.

Neziderské jezero

Po víc než roce těžko něco vycucám z prstu, proto čtěte článek od martin na kolo.cz

Obecně to bylo velmi vydařené, Ema si celý den hrála někde ve vodě a pak vystřihla 30km do dalšího kempu. Cyklostezky i kempy v pohodě. Rakušáci už zas tolik ne :-)

Zimní pražská 50

I když jezdím nejraději sám, něco mě na tuto společnou "veřejnou" vyjížďku táhlo. Možná že obecný nezdar naší akce ÚštěkQuest2010, kdy se nemohlo jet na kole pro množství sněhu i množství nemocných a raněných. Na srazu se to hemží všeobecně známýma tvářema i tvářema známých mých. A jet se dá. Přes pole se to boří a zkoušet chvíli jet a chvíli jít je veselá kombinace jízdy a pádů do měkkého. A tak padám a snad si tak vyberu pády na celé roky dopředu a v létě se mi vyhnou :-) Nakonec to bylo i s dojezdem na start a z cíle domu cca 50km a spoustu obnovených kontaktů.

Eskymáci

Po letech, no ano, skoro po 5 letech sedám do kayaku, je leden 2010 a venku je pravá zima, s hromadami sněhu a hlubokými mrazy. Naštěstí se chystám potrénovat eskymácký obrat v teple bazénu. Podařilo se hned na poprvé, což mě těší :-) Zkoušel jsem pak i druhou stranu, ale ta mi nešla. Celkově to bylo skvěle zorganizované (www.dronte.cz) a vzbudilo to touhu zase sednout do vlastního a jet. Snad to letos vyjde :-)

Dánsko na kole

 

  

V Dánsku na horském kole jezdí snad jen turisti stejně neinformovaní jako mi. Vedle cyklotras vedou krásné, ale cyklistovi zapovězené pěšiny s posečenou trávou, modrobílým nebem a rozhledem po nespočetných zálivech moře. Silničky jsou klikaté a zvlněné a skoro za žádnou zatáčku není dobře vidět. Kdo by vám říkal, že je Dánsko placka, asi byl jinde než my. Žádné velekopce, ale stovky menších kopečků nalepených jeden za druhým, takže si při šlapání vůbec neodpočinete. Dánové v autech jsou ohleduplní, trpělivý a nestydí se jet i v rezavém favoritu. Dánky v obchůdkách jsou většinou mladé a půvabné, Dánky mimo obchůdky jsou emancipované, na krátko střižené přísně nahlížející osoby vesměs při těle. Dánové pak jsou většinou ošlehaní usměvaví muži obklopeni výše zmiňovaným. V přístavu výborná rybárna s velikou nabídkou ryb, kafe a pěkného posezení.

Jednou ráno, přišel vítr, sebral mraky i s klempířem...a já byl zrovna v kuchyňce. Nedokázal jsem zapnout varnou desku. A v tu chvíli se pro zapomenutou houbičku na nádobí vrátil jakýsi muž. Chvilku bloumal a pak mi poradil co a jak.. Já jsem uvařil a odešel. A za chvilku jsem se vrátil pro zapomenutou utěrku a měl tak příležitost stejně tak poradit jakési mamince s dítětem v náručí se stejným problémem. Cítil jsem, že je to vzájemné sdílení, napříč generacemi, národy a čím vším, byť jen takové pi..vinky jakou je zapínání varné desky. Takový je asi na první pohled, v klidu dovolené, i celý ten kousek Dánska, který jsme poznali.

A pak taky Legoland! Tolik lidí v jakémsi zábavním parku po desítkách hodin v tichu na kole mezi dolmeny v dubových hájích pomalu odrazuje, ALE byla to bomba. Za prvotní vstupné pak už jen libovolné množství super atrakcí, pirátských lodí atd.

Gaspi Simpleride Špičák

Článeček pro Rubenu/MTBS....


Simpleride kempy jsou určeny pro širokou skupinu bikerů na všech úrovních. Ocení je nejen freerideři, ale pomohou výrazně zlepšit techniku i na cross country.

„Příběh Simpleride začíná v roce 2009 sérií freeride kempů organizovaných pod vedením legendárního českého bikera Richarda ‚Gaspi‛ Gasperotti. Simpleride pro vás připravil kempy na kterých posunete svoje hranice a zážitky na biku za asistence profesionálních riderů a to v nejlepších českých, evropských a kanadských lokalitách. Simpleride kempy jsou určeny pro širokou skupinu bikerů na všech úrovních. Ke každému z vás budeme přistupovat individuálně a instruktoři vám pomůžou překonat vaši hranici, ať leží kdekoli. “ — www.simpleride.cz

Venku se zatahuje nebe a zbývajícím světlem mezi mraky a zemí jedu téměř 200 km na Špičák za Železnou Rudou na první ochutnávku „BikePárků“. Promítám si všechno, co vím o Simpleride , o downhillu.... Vrací se mi myšlenka, zda se svými minimálními zkušenostmi neriskuji příliš. Mezi tím v Bavorsku zastavují nelegální závod rychlých aut, vedený z Prahy přímo v pátečním provozu! Je čas si udělat jasno, co je adrenalin a co „mozkupustý“ hazard. Hospoda v předvečer kempu je plná vítání a připíjení na zítřek. U baru se bavím s nezúčastněným turistou: „Jezdím sem už několik let, ale tohle jsem tu ještě nezažil. Je to hukot! Kdo je ten týpek, ten Gaspi? “ Dobrá otázka. Snažím se předat, co vím, ale je to jen několik článků v bulváru a přehled nejkřiklavějších úspěchů.

Richard Gasperotti „Na zážitky není nikdy pozdě a je lepší to držet ve votáčkách, než ležet doma na gauči!!! “

Přezdívka: Gaspi Narozen: 20.3.1977 Účast: Flowshow (2005, 2006) Calgary, Red bull rampage (2002, 2003, 2004) Utah, Ride to the lake 2005 Winger, Crankworx (2004, 2005, 2006), Whistler adidas slopestyle (2004, 2005, 2006, 2008) Saalbach Magazíny: Decline, Dirt, Dirtbiker, Maxim, Esquire, Xstream, Velo, Abc, Mladá fronta Filmy: Flowriders 2, Nsx 6,7, Hf-fragments, Ckd, Rampage 3, Marosana never dies 2,3 Světový rekord: 211,5 kilometrů v hodině Osobní zkušenost

Ráno nemůžu dospat, ranní hygiena, a už se šourám na sraz. Do začátku kempu ještě nějaká ta minuta zbývá, všechno je však připraveno, diskutují se detaily a vydává půjčené vybavení. Pak to začalo, neměl jsem na poznámky čas. Hluchá místa byste během dne jen těžko hledali. Zde je několik drobností které zanechají velký dojem:

Start kempu je v 9:00 - v podání instruktorů Simpleride to vypadá tak, že v 8:30 je vše nachystáno, připraveno, zkontrolováno a s horkým čajem se očekávají první nedočkavci.

Rozcvička, nezbytné zahřátí a protažení.

Po nafasování kol následují základní informace o rovnováze na kole, posedu (v tomto případě spíš postoji). Souběžně s výkladem probíhá individuální nastavení kol.

První jízdy na dvorku a rozřazování do skupin. Místa je tak akorát pro plně obsazený kemp, přesto na place nepanuje chaos. Gaspi hlídá instruktory stejně jako žáky. Žáci občas putují z jedné skupiny do jiné podle aktuální kondice, hodnocení instruktorů i subjektivního pocitu či únavy.

Kromě toho, že si můžete odpočinout v pomalejší skupině a přitom nemusíte sedět pod lanovkou, má Gaspi přehled, jak jste pokročili ve skupině. V případě, že není spokojen, doučí vás přesně, co potřebujete. A nenápadně zmizí na inspekci jinam.

Celou dobu je k dispozici přímé spojení na horskou službu. Simpaťák pak není líný přijít se podívat na kdejakou zhmožděninu.

Trénujete a učíte se s těmi nejlepšími, ale ne v jejich stínu.

Legrace je všude, posměch nikoliv. Simpleride kemp vám půjčí kolo, helmu, rukavice, kompletní chrániče, včetně páteřáku. S sebou byste měli mít vlastní oblečení, určitě ne tepláky, ale spíš oblečení z pevnějšího materiálu. Boty s rovnou podrážkou. A jede se dál Po dopoledni na plácku je tu první jízda dolů. Cestou na lanovce bývá dost času si povídat, vtipy mi moc nejdou, tak se ptám Gaspiho na pneumatiky, kterými jsou obutá všechna kola Simpleride kempu. Zajímá mě, jak je to doopravdy s jejich kvalitou. Tuším, že nebude pomlouvat jednoho ze svých sponzorů, ale odpověď je mnohem obsáhlejší a zajímavější: „S Rubenou spolupracuju na vývoji pneumatiky už od jejího zrodu na papíře, mám tak možnost ovlivnit, jak bude vypadat hodně dopředu. Rubena nějaký downhilový pneu vyráběla, ale bylo potřeba tam udělat pár zásadních změn. “ Dále se bavíme o jednotlivých figurách (špuntech) na hraně, o různých směsích a tvrdosti. Ptám se, proč česká pneumatika v takové kvalitě není vidět skoro v žádném obchodě. „Ano, je to škoda, samozřejmě. Rubena dlouhodobě pracuje na zvyšování kvality značky, a myslím, že nová ředitelka obchodu Rubeny, ing. Zdeňka Jílková, zvládne zorganizovat změny a Rubeny budou k dostání brzy ve všech prodejnách. “

V tom samém týdnu dosáhl Jaroslav Kulhavý — další z jezdců na „Rubenách“ na skvělé 9. místo v elitní desítce na MS v Austrálii. Rubeně tak pomáhají s vývojem pneumatik čtyři hvězdy z různých koutů českého bikového nebe: Richard Gasperotti, Kamil Feifer, Jaroslav Kulhavý a Jana Horáková.
www.rubena.eu

Už je tu ale horní konec lanovky, naperu to ochranou tyčí do helmy, a příště znovu a pak už pokaždé. U každého nebezpečného místa zastavujeme, dostaneme výklad, popis a názornou ukázku kudy jet — pak je řada na nás. Stáhneme půlky a díky drilu z loučky sjíždíme postupně celý svah. Na každé zastávce probíráme co a jak. Máme dotazy a naše nejčastější věta je: „To nedám“. A pak jsme dole, první sjezd za námi. Paráda. Kolem projedou borci z rychlejších a zkušenějších skupin, v očích mají však stejné nadšení. „Jasně, když pak slyšíš kluky, kteří jezděj už nějakou dobu, jak si nadšení povídaj, kterej drop skočili až tady u nás na kempu, nebo k nám jezděj závoďáci si poladit techniku, připravit se na závody, je fajn předávat zkušenosti, který sbírám už 23 let a sledovat tu radost“, komentuje Gaspi. Honza a Klára (26) A znovu lanovka, znovu příležitost se ptát: Jste tu už po několikáté, co vás vedlo k návratu? Rozhodně ten obrovský skok v technice a jistotě ježdění, trvalo by měsíce, než by se člověk, tím spíš začátečník, naučil sám to, co mu dá jeden víkend tady. První camp, první očekávání a první zkušenosti... Očekávali jsme vysokou kvalitu a opravdu individuální přístup - a takové to také bylo, takže vysloveně překvapeni jsme nebyli. Spokojeni ano, maximálně! Takže přijedete znovu? Ano, když budou peníze. I když vlastně peníze nejsou problém. Vzhledem k tomu, co všechno v tom máš. Jo, co nám rozhodně přišlo dobrý, byla zdravověda - toho není nikdy dost. Mohlo by být nějaký krátký info o údržbě a základní opravě kola. Shodneme se i na některých negativech? Ráno je zima, a na fotce nevypadáme vůbec tak drsně jak jsme si připadali. Pak už jen gong tyčí o helmu a hurá dolů.

Na kompletní trasu se podívejte například zde:
http://www.youtube.com/watch?v=TFRQkMTOYM0&feature=related (trasy a překážky se měnily podle skupin a momentálních dovedností) a nepropásněte letošní poslední příležitost si kemp Simpleride vyzkoušet: Bike Park Malino Brdo, Ružomberok, Slovensko, termín: 19. -20. 9.2009 (http://www.SIMPLERIDE.cz/cs/kemp-slovensko ).

Podepsal jsem to jako PR článek, ale kdybych to měl psát jen a jen za sebe, nenapsal bych asi jinak.

Praha - Karlštejn Tour (Kolopro.cz)

Zdar a sílu! Nohy si ještě bolestivě pamatují křeče v posledním písku, ostatní vzpomínky se pomalu ztrácí v chaosu příprav na dovolenou.

Byl to můj první závod ze seriálu Kolo Pro Život a musím říct, že zázemí a organizace velmi dobrá, cena 600, resp. 700 je však stále poměrně vysoká. Rodiny s dětmi si jí však vyberou do syta. Výtvarný koutek s občerstvením zdarma nadchl. Skvěle jsou připraveny i dětské závody, kterým nechybí žádné detaily z dospěláckých závodů. Naší první medaily z mtb tak do rodiny dovezla dcera, když v kategorii do 6 let včetně získala skvělé třetí místo:-).

Já s Mírou, který zajistil startovní čísla jsme bojovali statečně na 53km trase, která je, po překonání počátečního asfaltu v městě, docela fajn.

Můj výsledek: 296. / 112 v kategorii z celkového počtu něco málo pod 900 závodníků / cca 300 v kategorii, se ztrátou 00:49:05 na vítěze je můj letošní průměr. Nejhorší byl poslední kilometrový pěší výstup cca 2 - 3 km před cílem - to mě fakt nesedí. Výsledkem byly i křeče, kdy jsem ze stoje nedokázal dosednou zpět do sedla - protože mi nešly pokrčit nohy. Manželka konstatovala, že asi dělám něco blbě :-) No ASI jo :-) Tak na příštím závodě snad líp.

Shrnutí

Author Král Šumavy 09
ABB Cup 09
Malevil Cup 09
Černí koně
Duratec Canner TEST
Českolipský Maraton

Král šumavy 2009

Po týdením dešti a projetí cca 1000 závodníků se snadno padalo kdekoliv na 72km trase. Spadl jsem zde (na fotce), spadl jsem ze svahu do ostružin (au), spadl jsem na rovince na kámen (au au) a vypadl jsem z lesní cesty do lesa :-) . Není snad proto divu, že s naraženými žebry, lehce vystresován, dojel jsem zbylých cca 40km pomaloučku, polehoučku, jak mi dovolilo bolestivé dýchání a roztřesené ruce :-). O to větší překvapení na konci šetihodinového putování bylo umístění v polovině startovního pole a v první třetině mé věkové kategorie. Dodám ještě jednu důstojnější fotku později.


Drobné vítězství pak bylo zvolení "stoletého" biku, který je sice o 4kg těžší, než mé běžné závodní kolo, ale taky tolikrát levnější. A tak jsem nemusel v cíli oplakávat poničené a opotřebované vybavení - kromě vlastního těla.

ABB CUP 2009

...na fotce nejsem já :-) jednak mám jiné kolo, jinej dres a jinej obličej, ale hlavně jsem tuhle sjezdovku nevyjel, ale samozřejmě, jako každý slušný člověk, vytlačil...

Vlastní fotku budu mít, hned jak mi dojde DVD. Pamatoval jsem si z loňska, že je trasa ABB Cupu o dost lehčí, než Malevil. Změny pořadatelů spolu s lehkou ztrátou paměti ale udělali z letošního ročníku parádní překvapení. Výjezd sjezdovky byla opravdu lahůdková novinka, ano, jelo to jen minimum z celkového počtu závodníků, ale to přeci nevadí. Na trase tak bylo všechno, od rychlých úseků, extrémního stoupání, skvělé sjezdy - opět po sjezdovce- paráda. Jen lidí tam bylo o dost méňě. Na jizerské hory je to opravdu povedený závod.


věštění z mraků, tak jak dneska?



a v cíly je to jasný :-)

Malevil Cup 2009

1. prvních 40km jsem letěl jak pták :-):)
2. na cca 45 jsem dojel jednu krasavici inteligentní, dal se s ní do řeči, nabídl jí, že jí potáhnu až k nejbližší skupince – a dotáhl, kopce nekopce, byl jsem na svoje gentlemanství hrdej
3. tak jsem to zopakoval na 50 km s jinou krasavicí a v kopci ujel jí i tý další skupince – prostě boží forma
4. na 55 mi ve sjezdu uletěla brašnička pod sedlem, jenže nešlo v těch šutrech zastavit, až pod kopcem . takže výběh zase nahoru – najít taštišku, šup s ní za elastáky a běh z kopce dolu = ku..vský křeče a ta poslední předjetá skupinka mě bezohledně ujela i s tou... ...je to a žádná krasavice :-):-)
5. a pak, jako na potvoru, místo abych si odpočal a přešly mě křeče, přišlo to nejtěžší stoupání.
6. ale neva, výsledky jsou v porovnání s loňskem dobrý:

letos

99 z cca 300 v kategorii //nevim jestli započítávat i ty co vůbec nedojeli

270 z cca 800 celkově

vloni:

172 z cca 300 v kategorii

437 z cca 750 celkově

70míst, to je asi 20minut – to je výzva na příští rok :-)

Černí koně na Malevilu

První bike jsem si koupil za peníze z několika úrazových pojištění po doléčení komplikované zlomeniny lýtka. Vyměnil jsem tak pády ze skal za pády z kola. Kolo ještě nemělo pořádně ani své jméno, neslo jednoduše název Shimano podle výbavy, bylo růžovo-stříbrné a vydrželo mi bez větších investic do údržby spoustu let.

O pár kol z druhé ruky později, jsem na závodě v lužických horách – Malevil Cupu – v tombole vyhrál závodní kolo Kellys Hacker. Je to dar, díky kterému mám možnost objevovat vzdálenější obzory mtb. Na letošním Malevil Cupu jsem se rozhodl oplatit „osudu“ stejnou mincí a nabídl podporu a spolupráci zdarma týmu paracyklistů „černí koně“. www.cernikone.cz

Všeho s Mírou - trenink okolo Třeboně

Je krásný první prodloužený květnový víkend, Ema vaří z písku a pampelišek slavnostní večeři pro Míru Krištofa. Přijel až když Emča odfukovala do polštáře, ale i tuhle zradu mu odpustila. Já piju s Martinou BIO víno na 100% BIO zahradě a doufám, že Mírovi nebudou zítra chybět síly na tréninku. Když teda nestihl tu vydatnou večeři.

Můj původní, stále omílaný odhad km byl 70. Nakonec se nám podařilo dosáhnout hodnot 88,8km za 3h 33min. - což by mohlo být znamení, kdybysme na to věřili. Míra si ještě cestou pořídil bezva něměcký knírek z lesního prachu a hlíny, když se kdo ví proč zavrtal obličejem do příkopu. Jinak to byla velmi vydařená jízda okolo Třeboně.

Duratec canner cc1 - test

sledujte mtbs.cz :-)

V písku jsem ocenil skvělou kombinaci pneu (vpředu Schwalbe Noby Nick, vzadu Racing Ralph) a celkovou stabilitu kola – kam namíříš, tam se opravdu drápe, dobře drží směr. I když podjel předek jedním a zadek druhým směrem, kolo bylo klidné a dralo se za pedály vpřed = odpouští dost chyb jezdce. Stoupání a akcelerace je spíš standardní, než vyšší. Komfort je na tom asi uplně stejně, nebo hůř – jestli někdo polemizuje o smyslu karbonové zadní stavby na jinak duralovém rámu (podle mě plně funkční řešení) pak karbonová, dvojitá „sponka“ přináší otazníků dvakrát tolik – nepozoroval jsem v podstatě žádnou její funkci - možná jsem byl na tento konkrétní model moc lehkej – nevim. Ani sedlo nepřidalo jízdě v terénu na komfortu, na dotek krásně pružilo uprostřed, ale tam se přeci moc nesedí. Nejnamáhavější sedací část byla tvrdá a tuhá - takhle mě zadek nebolel už dlouho. I tak je ale cítit, že závodní potenciál v sobě má .( Dal jsem na něm 50km kokořínskem – tedy důstojnou trasou, za 2h10minut. A o týden později závod v písku okolo české lípy za podobný čas )
Pěkný je začištění svárů, docela mate – lidi si choděj oťukat, jestli je to carbon, nebo dural - i když strojaři řikali..( :-) ), že by radši nechali hezkej svár, než viditelný začištění…
Jo a ještě gripy: vyboulený uprostřed – uplně mi to páčilo palec, při delší jízdě to dost bolelo = dost tlustý, pro mě nevyhovující.