V Dánsku na horském kole jezdí snad jen turisti stejně neinformovaní jako mi. Vedle cyklotras vedou krásné, ale cyklistovi zapovězené pěšiny s posečenou trávou, modrobílým nebem a rozhledem po nespočetných zálivech moře. Silničky jsou klikaté a zvlněné a skoro za žádnou zatáčku není dobře vidět. Kdo by vám říkal, že je Dánsko placka, asi byl jinde než my. Žádné velekopce, ale stovky menších kopečků nalepených jeden za druhým, takže si při šlapání vůbec neodpočinete. Dánové v autech jsou ohleduplní, trpělivý a nestydí se jet i v rezavém favoritu. Dánky v obchůdkách jsou většinou mladé a půvabné, Dánky mimo obchůdky jsou emancipované, na krátko střižené přísně nahlížející osoby vesměs při těle. Dánové pak jsou většinou ošlehaní usměvaví muži obklopeni výše zmiňovaným. V přístavu výborná rybárna s velikou nabídkou ryb, kafe a pěkného posezení.
Jednou ráno, přišel vítr, sebral mraky i s klempířem...a já byl zrovna v kuchyňce. Nedokázal jsem zapnout varnou desku. A v tu chvíli se pro zapomenutou houbičku na nádobí vrátil jakýsi muž. Chvilku bloumal a pak mi poradil co a jak.. Já jsem uvařil a odešel. A za chvilku jsem se vrátil pro zapomenutou utěrku a měl tak příležitost stejně tak poradit jakési mamince s dítětem v náručí se stejným problémem. Cítil jsem, že je to vzájemné sdílení, napříč generacemi, národy a čím vším, byť jen takové pi..vinky jakou je zapínání varné desky. Takový je asi na první pohled, v klidu dovolené, i celý ten kousek Dánska, který jsme poznali.
A pak taky Legoland! Tolik lidí v jakémsi zábavním parku po desítkách hodin v tichu na kole mezi dolmeny v dubových hájích pomalu odrazuje, ALE byla to bomba. Za prvotní vstupné pak už jen libovolné množství super atrakcí, pirátských lodí atd.
