PneuJako vše ostatní je i volba pneu podřízena hlavnímu heslu – rychlosti. Pláště jsou úzké, s minimálním vzorkem na hřbetě, ale bohužel i po stranách. Na silnici a pevnějším podkladu si tak lze vychutnat snadno dosaženou rychlost. Na jarních blátivých stezkách jsou naopak zdrojem maximální frustrace. před každou ostřejší zatáčkou veškerou vynaloženou energii poctivě odevzdáte brzdám a pevně sevřete sedlo mezi půlky v nechtěném smyku. Co naplat, i když na prvním rovném úseku ztrátu doženete, v hlavě se ztráty nesčítají, ale násobí.
Rám:Monocoque Carbon jak se patří. Jeden moc povedený kus včetně integrované sedlovky. Pevně daného posedu se není třeba při správné volbě velikosti rámu obávat. Poslední doladění lze provést i změnou sedla za vyšší/ nižší dle potřeby. Myšlenku na pilku si ani nepřipusťte J Rám s úhly zcela odpovídajícími sportovnímu XC v černé barvě, s červenými a bílými doplňky nedává na první pohled znát své vlastnosti ani cenu. Při bližším prozkoumání však profily jednotlivých trubek opravdu úzká řídítka, posed v hlubokém předklonu, včetně osazení kompletní sadou XTR leccos napoví. Hlavní a horní trubka je tvarovaná do čtyřúhelníku se zaoblenými hranami, zadní stavba je profilována taktéž s ohledem na maximální tuhost. První metry, zatáčky a stoupání Už jen ten pocit v rukách při vynášení tak lehkého kola před dům je úžasný. Že dosažená rychlost na prvních desítkách metrů není jen dojem, Vám nemilosrdně potvrdí první pravoúhlá zatáčka mezi zaparkovanými auty, do které se jen tak tak vejdete. Že by se díky úzkým řídítkům hůře zatáčelo? Že by chrtí geometrie kola nebyla tak univerzální? Od obojího kousek a nezvykle vysoké rychlosti celý zbytek. V zatáčkách a obecně při změně směru je kolo potřeba více naklápět a řídítka natáčet jen symbolicky. Což je ostatně průvodní vlastnost většiny rychlých kol, maličko zapomenutá za „více či více“ širokými vlaštovkami stále populárnějších fullů.
Vidlice: Je boží J Rock Shock SID je můj soukromý idol. Nastavil jsem tedy tlak přesně dle tabulky na pravé noze vidlice a vyrazil. Oddával jsem se jejímu super výkonu. Elegantnímu tlumení na dlažebních kostkách snad odpovídá „nadpisek“, který mě v tu chvíli napadl: „kočičí hlavy nejsou co bývaly“. A je tu náhlé brzdění z plné rychlosti do nuly. A s ním i pochopení původního vyššího tlaku ve vidlici. Mám totiž pocit, že přepadnu přes řídítka.
Brzdy Shimano XTR plynule a nekompromisně zastavují pohyb kola na pomyslné čáře a vidlice s nižším zdvihem je při pohlcování setrvačné energie blízko svému maximu.
Na bílém rumu usne den, bílý, však víš… znamená také prázdný. Hledal jsem tvoje ústa - do bílých tváří rudé rty. Našel jsem dětské, čokoládou upatlané, ruce. Ty kreslí mým dnům brázdy jarních polí. Snad žárlíš, že právě na nich klíčí barvy? Snad blázním, že v bílém rumu usínání bolí. Snad je jen příliš dlouhá zima.
Obecně lze napsat, že stylu a rychlosti jízdy, jakého dosáhnete na tomto modelu na prvních 20-40km lze dosáhnout i na „hliníku“ o polovinu levnějším. S každou další desítkou kilometrů však Dema těžším, nebo měkčím, bratrům ujíždí. Takže kde je jezdec zvyklý být v polovině sil, začíná na tomto modelu myslet na první svačinu, a to ještě jen s ohledem na další dávku kilometrů, která ho čeká.
Otázka mimo test a mimo vlastnosti biku je, zda se při vydělávání dalších 50tis na tento model nesedřete třikrát víc, než pak při celosezónní jízdě na levnějším biku. Každopádně jestli je dovoleno snít (o sponzorech), tento model si zaslouží být tajným přáním pod stromeček.
Zápisky ze sedla Chladné ráno prostřené šedým nebem a prosolenými krajnicemi si šeptá zvednutými hladinami řek. Zima se vzpírá konci a přívozy uvěznila v řetězech břehů. Mám na rtech voňavé bláto lesního sjezdu a v očích odlesk zvědavého lva v zoo, blížím se k mostu v Tróji, maličko a stoupám do Horoměřic. Náhle bojuji proti větru, který vždy bývá až na otevřeném obzoru?! Zjišťuji, že jsem zde o dost dřív než jindy, těším se na klesání do Statenic. Cesta je rozježděná a plná řídkého bláta. A já cítím narůstající nejistotu vedení kola, jednu z mnoha zrad které mě čekají. Pár serpentin, zahýbám na polní cestu, bike letí , šlapu do rytmu hudby a myšlenky se stíhají zachytit snad jen bazálních problémů duše. A tak jak mírně stoupám, předestírají mi křivdy a smutky.
Pár šlápnutí a jedu přes drny polní cesty zarostlé trávou, rám velmi slušně pohlcuje různé nárazy, blížím se k pravotočivé zatáčce. Zapomeňte na důvěru ve vzorek pneu. Žádný není, s ním ani jistota jízdy. Náhle mi pasují šedé vzpomínky a bolesti do radosti z jízdy: takový je život. Před letem váhavé protáčení kol v blátě. Na konci letu žádný sluncem hořící obzor ale pár trnů ve tváři po pádu do šípkových keřů. Zvedám vedle spící princeznu, nasedám vstříc dalším ztrátám.
I tak je celkový čas těchto cca 80km o 40minut kratší. Jaký by ale byl na jiném plášti se ode mě nedovíte. Jaký by byl život s jinými příležitostmi, s jakou jinou vírou, že se pevně udržíme země? Co by kdy by? Osobně nedám dopustit na Schwalbe Racing Ralph, libovolné šířky.
Plus: vynikající tuhost rámu zároveň s komfortem na kamenitých cestách. Vidlice s dokonalým chodem, zamykání z řídítek. Bezchybná funkce brzd, na které se můžete a často musíte spolehnout. Vybavení kompletní sadou – tedy žádné prapodivné koktejly s podivuhodným výsledkem.
Mínus: Cena. Že není moje na celou sezonu:-). Jednoznačně špatná volba pneu.
Celkové vlastnosti kola tak, jak bylo dodáno k testu se jeví ideální například na maratony typu Král Šumavy, kde je technických pasáží poskrovnu a rychlých úseků habaděj. Nebo když chcete na biku natrhnout prdel běžným silničářům :-)
