Malevil Cup 2009

1. prvních 40km jsem letěl jak pták :-):)
2. na cca 45 jsem dojel jednu krasavici inteligentní, dal se s ní do řeči, nabídl jí, že jí potáhnu až k nejbližší skupince – a dotáhl, kopce nekopce, byl jsem na svoje gentlemanství hrdej
3. tak jsem to zopakoval na 50 km s jinou krasavicí a v kopci ujel jí i tý další skupince – prostě boží forma
4. na 55 mi ve sjezdu uletěla brašnička pod sedlem, jenže nešlo v těch šutrech zastavit, až pod kopcem . takže výběh zase nahoru – najít taštišku, šup s ní za elastáky a běh z kopce dolu = ku..vský křeče a ta poslední předjetá skupinka mě bezohledně ujela i s tou... ...je to a žádná krasavice :-):-)
5. a pak, jako na potvoru, místo abych si odpočal a přešly mě křeče, přišlo to nejtěžší stoupání.
6. ale neva, výsledky jsou v porovnání s loňskem dobrý:

letos

99 z cca 300 v kategorii //nevim jestli započítávat i ty co vůbec nedojeli

270 z cca 800 celkově

vloni:

172 z cca 300 v kategorii

437 z cca 750 celkově

70míst, to je asi 20minut – to je výzva na příští rok :-)

Černí koně na Malevilu

První bike jsem si koupil za peníze z několika úrazových pojištění po doléčení komplikované zlomeniny lýtka. Vyměnil jsem tak pády ze skal za pády z kola. Kolo ještě nemělo pořádně ani své jméno, neslo jednoduše název Shimano podle výbavy, bylo růžovo-stříbrné a vydrželo mi bez větších investic do údržby spoustu let.

O pár kol z druhé ruky později, jsem na závodě v lužických horách – Malevil Cupu – v tombole vyhrál závodní kolo Kellys Hacker. Je to dar, díky kterému mám možnost objevovat vzdálenější obzory mtb. Na letošním Malevil Cupu jsem se rozhodl oplatit „osudu“ stejnou mincí a nabídl podporu a spolupráci zdarma týmu paracyklistů „černí koně“. www.cernikone.cz

Všeho s Mírou - trenink okolo Třeboně

Je krásný první prodloužený květnový víkend, Ema vaří z písku a pampelišek slavnostní večeři pro Míru Krištofa. Přijel až když Emča odfukovala do polštáře, ale i tuhle zradu mu odpustila. Já piju s Martinou BIO víno na 100% BIO zahradě a doufám, že Mírovi nebudou zítra chybět síly na tréninku. Když teda nestihl tu vydatnou večeři.

Můj původní, stále omílaný odhad km byl 70. Nakonec se nám podařilo dosáhnout hodnot 88,8km za 3h 33min. - což by mohlo být znamení, kdybysme na to věřili. Míra si ještě cestou pořídil bezva něměcký knírek z lesního prachu a hlíny, když se kdo ví proč zavrtal obličejem do příkopu. Jinak to byla velmi vydařená jízda okolo Třeboně.

Duratec canner cc1 - test

sledujte mtbs.cz :-)

V písku jsem ocenil skvělou kombinaci pneu (vpředu Schwalbe Noby Nick, vzadu Racing Ralph) a celkovou stabilitu kola – kam namíříš, tam se opravdu drápe, dobře drží směr. I když podjel předek jedním a zadek druhým směrem, kolo bylo klidné a dralo se za pedály vpřed = odpouští dost chyb jezdce. Stoupání a akcelerace je spíš standardní, než vyšší. Komfort je na tom asi uplně stejně, nebo hůř – jestli někdo polemizuje o smyslu karbonové zadní stavby na jinak duralovém rámu (podle mě plně funkční řešení) pak karbonová, dvojitá „sponka“ přináší otazníků dvakrát tolik – nepozoroval jsem v podstatě žádnou její funkci - možná jsem byl na tento konkrétní model moc lehkej – nevim. Ani sedlo nepřidalo jízdě v terénu na komfortu, na dotek krásně pružilo uprostřed, ale tam se přeci moc nesedí. Nejnamáhavější sedací část byla tvrdá a tuhá - takhle mě zadek nebolel už dlouho. I tak je ale cítit, že závodní potenciál v sobě má .( Dal jsem na něm 50km kokořínskem – tedy důstojnou trasou, za 2h10minut. A o týden později závod v písku okolo české lípy za podobný čas )
Pěkný je začištění svárů, docela mate – lidi si choděj oťukat, jestli je to carbon, nebo dural - i když strojaři řikali..( :-) ), že by radši nechali hezkej svár, než viditelný začištění…
Jo a ještě gripy: vyboulený uprostřed – uplně mi to páčilo palec, při delší jízdě to dost bolelo = dost tlustý, pro mě nevyhovující.