Po týdením dešti a projetí cca 1000 závodníků se snadno padalo kdekoliv na 72km trase. Spadl jsem zde (na fotce), spadl jsem ze svahu do ostružin (au), spadl jsem na rovince na kámen (au au) a vypadl jsem z lesní cesty do lesa :-) . Není snad proto divu, že s naraženými žebry, lehce vystresován, dojel jsem zbylých cca 40km pomaloučku, polehoučku, jak mi dovolilo bolestivé dýchání a roztřesené ruce :-). O to větší překvapení na konci šetihodinového putování bylo umístění v polovině startovního pole a v první třetině mé věkové kategorie. Dodám ještě jednu důstojnější fotku později.
Drobné vítězství pak bylo zvolení "stoletého" biku, který je sice o 4kg těžší, než mé běžné závodní kolo, ale taky tolikrát levnější. A tak jsem nemusel v cíli oplakávat poničené a opotřebované vybavení - kromě vlastního těla.
Žádné komentáře:
Okomentovat