Scott Krkonoše 2008

Holky mi uletěly do teplejších krajin. Posílají mi smsky z břehů Kréty a mě se od první minuty stýská :-). Sbalil jsem po práci stan a další věci, kolo a trochu jídla a vydal se do podkrkonoší na závod. Zapsal jsem se v Lomnici nad Popelkou a vyzvedl si čísla a pokračoval dál, přes kopečky do Koťálova do krásného kempu u bazénu. (http://www.ekempy.cz/liberecky/semily/453-autokemp-kostalov# ) Postavil jsem stan, stihnul si ještě přeplavat bazén tam a zpět a už tu byla bouřka, setmělo se a začalo lejt tak, že ve stanu nebylo slyšet vlastního slova. Ovšem stejně nebylo co komu říkat. Koupil jsem si 6 nožiček párků, pivo, zapojil notebook aby mi hezky svítil a hrál k večeři a HLAVNĚ . kamarád Honza C. mi pujčil knížku Honzy Kopky Ve spárech aljašky. Takže čtu a čtu a chodím si pro pivo, vyhřívám stan svíčkou, čtu, vařím si kafe, najednou je kolem třetí ráno, nemůžu usnout, po tolika letech uplně sám, venku pořád prší a zítra mě čeká závod. Nakonec upadám do kómatu, ale v pět jsem zase vzhůru a už nedokážu zabrat. To bude jízda:-(
Vařím si polívky k snídani, balím věci a připevňuju čip a číslo. Mám v plánu těch cca 8km ke startu dojet už na kole, pěkně se rozhýbat atd. Ovšem je zima, hodila by se mikina. Nakonec si jí ale neberu, neměl bych jí komu dát těsně před startem. Vyrazil jsem a za chvilku už pěkně stoupal sychravým ránem do kopečka. A na startujsem byl o hodinu dřív, blbec. O hodinu postávání na chladném vzduchu, věčně někde u kola, které mi neměl kdo pohlídat, málo oblečený, až na samotný závod... takže když se po výstřelu prvně stoupalo, nohy jsem měl ztuhlý a bolavý a trpěl jsem jak zvíře. Trpěl jsem pak už v každém stoupání a že jich tu bylo :-) . Když jsem se protrpěl k místu, kde se od naší oddělovala kratší trasa, říkal jsem si že zase nejedu tak špatně, ale jel. Doháněl jsem to na rovinkách a z kopce, ale v každym stoupání jsem si nadával a když se pak za horizontem objevila zatáčka a zase do kopce, chtělo se mi snad až brečet. A podél cesty kvetly máky a nebe bylo ocelové, bezcitné a v cíli stejně nikdo pro mě... Nakonec jsem jedno vítězství dostal - dojel jsem do cíle a sedl si do stanu s občerstvením 3sekundy před další několikahodinovou průtrží mračen. Koupil jsem si několik triček s logem závodu, abych dohnal chybějící mikinu a vydal se do smrákání těk 8 km zpět do kempu. Ve stanu jsem si jen tak lehl, v zabláceném dresu v předsíňce na trávu a usnul. V noci, v polospánku jsem se jen tak přesunul do spacáku a spal 12,5 hodiny v kuse. Ráno bylo krásné, zablácené kolo na mě pomrkávalo, že přeci jen není tak zle :-):-)